[ Pobierz całość w formacie PDF ]
ARCHEOLOGICKÝ SLOVNÍK Redaktor: Karel Sklenář Část 1. K a m e n n é a r t e f a k t y 1.1 Kamenné štípaná industrie (Karel Sklenář) 1.2 Kamenné broušené industrie (Jiří Hartl) 1.3 Ostatní kamenné výrobky (Jiří Hartl - Karel Sklenář) Praha 1989 Úvod Otázka pevné a Jednoznačné terminologie jako neodmyslitelného atributu dokonale konstituovaných vědních oborů budila odedávna pozornost archeologů. Amatérská povaha, které se archeologie Ještě po počátku našeho století Jen nesnadno zbavovala, kladla však sjednocovacímu úsilí značné překážky. V historii oboru můžeme sledovat celou řadu pokusů soukromých i oficiálních, pokusů Jednotlivců i celých komisí - prakticky vždy se stejným negativním výsledkem (a to nejen u nás, nýbrž i v Jiných zemích nebo v mezinárodním měřítku). Archeologická terminologie se nakonec vyvinula víceméně živelně Jako ne zcela závazný, spíše zvykový soubor pojmů velmi různorodého původu, Jehož dodržování, výběr alternativních a tvorba nových termínů závisely vždy do značné míry na regionálních zvyklostech, na subjektivním názoru Jednotlivců. Tato situace se nepříznivě projevuje zejména v muzejní práci s archeologickými sbírkami. Tak, Jak stoupají požadavky na komplexní povahu informací, vědeckou úroveň evidence sbírek, sjednocení evidence & cílem soustředit informace z více ústavů a zpracovat Je strojově, roste zejména v oblasti archeologické muzeologie vědomí nutné potřeby sjednocení a závaznosti terminologie i způsobu popisu. Zavádění automatizované evidence sbírek v současné době nastoluje tuto otázku s definitivní nutností a neodkladnou naléhavostí. Je tedy pochopitelné, že iniciativa musí vyjít od archeologů pracujících v muzeích. Oborové komise muzejních archeologů ČSR při Ústředním muzeologickém kabinetu Národního muzea v Praze se s vědomím této potřeby zabývala touto problematikou Již od počátku osmdesátých let: na návrh autora této předmluvy (Jenž byl pověřen koordinací celé akce) bylo z muzejních archeologů Cech a Moravy sestaveno několik komisí pro dílčí zpracování terminologie jednotlivých období od pravěku do středověku. V práci těchto komisí se bohužel odrazily tytéž obtíže, které způsobily konečný neúspěch předchozích akcí tohoto druhu. Jedinou, která splnila svůj úkol, byla komise pro paleolit a mezolit (dr. Karel V a l o c h , CSc., 3 dr. Martin O l i v a , CSc.), jejíž dodané podklady byly integrovány do části 1.1. tohoto svazku. Protože však splněni daného úkolu je neodkladné, přistoupil koordinátor po dohodě s ředitelstvím Národního muzea - Historického muzea k pokusu o sestavení terminologického slovníku na užší, ale efektivnější personální základně. Určitým konkrétním vzorem se stala nedávno zahájená obdobná řada Etnografického slovníku, vydávaného rovněž Národním muzeem v Praze. Předkládaná příručka nemá být ani detailní vědeckou terminologií či teoretickou klasifikací archeologického materiálu, ani klasifikačním klíčem pro jeho chronologické či kulturní určování* Je pokusem o praktické sjednocení dosud nejednotného a často subjektivního popisu sbírkových předmětů v muzeích v rozsahu potřebném pro evidenci 2. stupně. Nemá a nemůže ovšem nahradit práci archeologa-odborníka; měla by být hlavně pomůckou pro archeology mimo rámec jejich užší specializace. Protože při chronologickém uspořádání materiálu by nutně docházelo k častému opakování a pro funkční nejsou vždy dostatečné podklady, byl zvolen systém založený na použité surovině, přičemž každé takto vymezená skupina je pojímána diachronicky* Termíny nejsou vzhledem k praktickému používání řazeny abecedně, nýbrž podle příbuznosti tvaru a opracování. Další svazky budou věnovány keramice a sklu, kovovým výrobkům a předmětům z ostatních materiálů, pokud jsou běžně ji zastoupeny na našem území a v našich muzejních sbírkách. Chronologicky půjde o arteficiální materiál pravěký až středověký (případně antický ve výběru odpovídajícím možnostem nálezů na našem území) s výjimkou mincí. V tomto časovém rámci se slovník soustřeďuje na běžný, podstatný materiál - při určité nutné generalizaci typových znaků - a pomíjí unikátní tvary; výrazně zjednodušuje spektrum subalterních tvarů (resp. termínů), uváděných do odborné literatury různými autory v nadměrném množství. Nezahrnuje také předměty opracované či užité, ale nevýrazné či nesnadno klasifikovatelné (v tomto svazku např. tvarované stavební kameny), artefakty povahy umělecko histo- rické s vazbou na nemovité památky (architektonické články) 4 či předměty, jejichž povaha se blíží nemovitým památkám (náhrobní kameny, tzv. smírčí kříže, milníky, mezníky) a díla umělecké (skulptury, reliefy). Ke kamenným nádobám bude přihlédnuto ve svazku o keramice. Členění slovníku tedy z praktických důvodů klade hlavní důraz na tvar a vnější vlastnosti, třebaže do určité míry respektuje i chronologii. Funkce vzhledem k problematickému určení či polyfunkčnosti různých typů má zde význam jen druhotný. Toto hledisko se týká i volby termínů samých: v naprosté většině nejde o tvorbu nových pojmů, ale o sjednocení a kodifikaci zavedených a běžně užívaných názvů, pokud vysloveně neodporují logice a nesugerují funkci v rozporu s prokázanou skutečností. Je samozřejmé, že názvy tradiční, spojující předmět s určitým druhem pracovní činnosti, jsou často jen konvenční a jako takové jsou chápány i zde. Není pochyby o tom, že předkládané terminologie, ač vychází podle možností z názvosloví obvyklého a zavedeného, nebude odpovídat subjektivním zvyklostem všech odborníků. Bez ohledu na to, že ani nelze vytvořit systém vyhovující všem beze zbytku, je však v současné době - zdůrazňujeme znovu -již bezpodmínečně nutné vybrat ze současných termínů jeden jako závazný a vzájemnou dohodou přijmout jeden určitý systém za platný a respektovaný základ. Předkládaný slovník je tedy míněn jako návrh normy závazné přinejmenším pro muzejní evidenci. Předpokládáme, že archeologové zainteresovaní na této problematice se k návrhu vyjádří a přispějí tak k jeho zdokonalení předtím, než získá svoji definitivní formu. K. S. Praktická informace Obě hlavní skupiny - štípaná a broušené industrie - jsou uvedeny nástinem systematiky hlavních pojmů. Následuje názvosloví artefaktů v rovině obecné a speciální. Každé heslo stručně charakterizuje typ po stránce tvarové, což spolu s připoje- 5 nou kresbou (měřítko není ovšem jednotné) slouží 1c identifikaci typu pro účely katalogizace; ve zkratce je připojeno rámcové datování typu. Text doplňují zásady měření artefaktů (sjednocení udávaných rozměrů) a zásady jejich zobrazování, zejména pro katalogizační účely. Průběžně jsou užívány tyto zkratky a značky: a) d. - délka, š - šířka, v. - výška; max. - maximálně, min. - minimálně;— > termín podrobněji vysvětlen na jiném místě pod heslem, na které šipka ukazuje; b) (syn. ....) - za termínem, považovaným za nejvhodnější a závazný, se v závorce uvádějí další pojmy - synonyma pro týž typ, z různých důvodů méně vhodné a k dalšímu užívání nedoporučené. c) st. = starší hranice zhruba 250 000 př.n.l. stř. = střední P = paleolit 40 000 ml. = mladší 10 000 pozd. = pozdní 8 000 M = mezolit 5 500 N = neolit st. = starší stř. = střední ml. = mladší 4 000 E = eneolit st. = starší stř. = střední ml. = mladší 2 000 B = doba bronzová st. = starší 6 [ Pobierz całość w formacie PDF ] |